Alánku, navždy budeš v našich srdcích žít, odpusť......

Dostaly jsme informaci od jedné mladé dívky, říkejme jí třeba Katka, že v Dobrušce je již několik let !!!! týraný malý pejsek. Jeho majitel, alkoholik, s ním často smýká o zem, hází s ním z výšky dolů na chodník, mlátí s ním o schody, kope do něho a dělá mu další zrůdnosti.

Velmi nás zarazilo, že se tak má dít už několik let a nikdo zatím nezasáhl?! Ano, našlo se pár lidí, kteří ho okřikli, ale on jim většinou sprostě vynadal a tím to skončilo.

Rozhodly jsme se proto situaci ihned řešit, dřív, než bude pozdě. "Katce" jsme zavolaly, zda-li by byla tak laskavá, za majitelem-tyranem došla a mohla  zjistit, jestli by pejska neprodal. Bohužel, řekl, že ne, neprodá ho za nic....

Uběhlo pár dní a tyranovi se to asi v hlavě rozleželo, začal přemýšlet, kolik alkoholu by si mohl koupit, navíc měl nějaké dluhy a byl momentálně bez peněz. To byla ideální situace pro nás. Ve hře byl hlavně čas. Musely jsme jednat velmi rychle, dřív, než mu přijdou nějaké sociální dávky a on bude mít zase na chvíli peníze.

On sám nakonec po domluvě se svojí družkou ustoupil a začal si klást podmínky, za jakých nám Alánka prodá. Kromě peněz chtěl spoustu alkoholu, záclony a stolek do obývacího pokoje. Nakoupily jsme alkohol, vína, piva, slivovice, fernet, záclony, darovaly náš stolek a rozjely se do Dobrušky.

Čekaly jsme hodně, že uvidíme velmi smutného pejsánka, možná hodně potlučeného, ale to, jaký pohled se nám naskytl, do smrti nezapomeneme:(((

Před námi stál malý, starší pejsek, ohnutý, zkroucený s velmi smutnýma a velkýma očima. Tolik bolesti se z těch jeho očí dalo vyčíst, tolik utrpení a zoufalství, to si nikdo nedokáže představit:((( Pane Bože, stačily jsme jen říct....

Jenže jsme musely hrát, hrát divadélko, věděly jsme, že by nám jinak Alánka nevydal, kdyby na nás poznal sebemenší výraz, který by se mu nelíbil. Nasadily jsme velmi bolestný úsměv a vyšly vstříc tyranovi.

Na první pohled bylo vidět, že alkohol s ním udělal své. Mluvil pořád do kola, jak má Alánka rád, že je to dědictví po tatínkovi /což byla samozřejmě lež/, že neví, jestli ho nám má dát a jestli se prý bude mít u nás Alánek dobře. Přišla i jeho družka, která plakala, ale neprotestovala, že půjde Alánek k nám. Musely jsme říct, že se u nás bude mít Alánek dobře, bude mít spoustu kamarádů, se vším co tyran řekl, jsme souhlasily, dokonce i to, jak je vidět, že se má Alánek u nich moc dobře. Pak jsme jim řekly, že jsme jim  samozřejmě přivezly alkohol a vše ostatní co chtěli za Alánka.

Když uslyšeli zacinkání flašek, jejich hrané obavy se rozplynuli a oni začali mluvit o tom, že to je dobře, že jde Alánek k nám, že to stejně pan s ním už nezvládá a že se u nás bude mít líp.

Využily jsme situace, předaly všechen alkohol, záclony, stolek, naložily nebohého Alánka a s máváním z auta se rozjely domů.

To si nikdo nedovede představit, jaký vztek v nás rostl. Vydechly jsme si, že už nemusíme hrát divadlo a ulevily jsme si nadávkami na tu zrůdnou osobu, která udělala s Alánka trosku. Ihned jsme jely na veterinu, kde na první pohled zjistili, že Alánkova koordinace je velmi špatná, šel a padal ke straně, neudržel se na zadních nožičkách, bez vodítka jen chodil dokola. Neustále naříkal, byl to spíš pláč, tak žalostný:( Plakal v autě, u veterináře, plakal doma, ráno, večer, celou noc. Nemohl ani chuděra usnout. 

Pro nás začalo období, kdy jsme byly na veterinárních klinikách častěji než doma. Alánkovi udělali všechna kompletní vyšetření od A do Z. Nikdo z lékařů nám neřekl, že bychom měly dát Alánka uspat, protože jeho tělíčko, i když hodně bolavé od kopanců a pádů, mohlo ještě nějaký čas fungovat, horší to bylo s Alánkovou psychikou. Veterináři to přirovnávali ke stavu, kdy se člověk zblázní, ano Alánek se z toho dlouhodobého a několikaletého týrání zbláznil. Nebyl k utišení ani v náručí ani při hlazení. Veterináři nám říkali, že to chce čas, spoustu času. 

S Alánkem to bylo jako na horské dráze, byly dny, kdy bylo líp a pak dny, které byly plné zoufalství, jak mu pomoci? Vyzkoušely jsme všechno, od různých vitamínů, Bachových essencí, homeopatik....bohužel, Alánkova duše byla tak nezvratně utýraná, že nebylo cesty zpět, lepší cesty k uzdravení.

Když Alánkův stav došel do stádia, kdy už byly pouze jen dny plného zoufalství, s velmi bolestným srdcem jsme se rozhodly Alánka pustit do nebe, tam za Duhový most, kde si pejsci a ostatní zvířátka spolu hrají, kde neznají týrání, bolest a utrpení, kde mají klid, dobrou stravu, vlídné slovo, pohlazení...... 

Alánku, odpusť, že jsme tě nedokázaly ochránit a zachránit:( Odpusť, všem těm lhostejným lidem, kteří kolem tebe bydleli, roky se dívali na to, jak tě tyran týrá a účinně nezasáhli.

Věřím, že bude tyran z Dobrušky Zavoral za své činy náležitě potrestán a až nastane jeho čas a on bude stát před nebeskou bránou, náš pán spravedlivý rozhodne a tyran Zavoral šupem poletí z nebe rovnou do pekla.

Odpusť Alánku a odpočívej v pokoji.